Panelová diskuse: Univerzita v éře AI

V úterý 3. března od 14:30 proběhla v místnosti QM 202 panelová diskuse na téma „Univerzita v éře AI“, která se věnovala dopadům umělé inteligence na vysokoškolské vzdělávání. Akci, která propojila akademiky, studenty i odborníky z praxe, moderoval Miroslav Umlauf. Jeho cílem bylo vyvést účastníky z jejich „sociálních bublin“ a nabídnout daty podložený, odborný pohled na to, jak AI transformuje naši práci i myšlení. Pozvání do panelu přijali Jan Černý, Tomáš Sigmund, David Chudán a Daria Hvížďalová. Společně otevřeli debatu o tom, jak umělá inteligence proměňuje způsob studia, výuky i fungování univerzit.

Panel se zaměřil na několik tematických oblastí:

1. AI a vzdělávání: globální perspektiva
2. AI a vzdělávání v ČR a na VŠE
3. AI a etika ve vysokoškolském sektoru
4. AI a myšlení

Daria Hvížďalová upozornila ve svém příspěvku i na Asii, konkrétně Jižní Koreu, kde je rychlost adopce AI do školství naprosto fascinující – vláda tam masivně investuje do interaktivních AI učebnic a již od roku 2019 zavádí AI gramotnost do škol.

David Chudán přispěl informacemi o AI a VŠE. VŠE chystá řadu novinek. Vedle kurzů AI pro zaměstnance a metodických doporučení bude například od letního semestru 2026 od studentů vyžadováno závazné prohlášení o využití umělé inteligence v závěrečných pracích.

Pohled do světa etiky, autorského práva a psaní vědeckých článků přinesl Jan Černý. Upozornil na klíčový fakt, na kterém se shodují americké i evropské úřady: samotný zadávací „prompt“ (pokud je kreativní) lze považovat za autorské dílo, ovšem strojem vygenerovaný výstup nikoliv.

Filozofický a hluboce lidský rozměr dodal diskusi Tomáš Sigmund. Poukázal na riziko automatizace myšlení: čím více budeme delegovat své myšlení na stroje, tím více tuto dovednost ztratíme – podobně jako piloti spoléhající se výhradně na autopilota. Ztratíme-li schopnost kriticky argumentovat a analyzovat, budeme snadno manipulovatelní.

Diskuse nabídla také prostor pro otázky, které dnes ve vysokoškolském prostředí rezonují čím dál více.

1. Pokud AI napíše text a jiná AI ho ohodnotí, jaký má ještě univerzita smysl?
2. Kde je hranice mezi augmentací myšlení a jeho atrofií?
3. Může univerzita provozovat vlastní AI nástroj na ochranu svého know-how?
4. Co znamená situace, kdy technologie může znát studenta lépe než vyučující?
5. Jak se v takovém prostředí mění role pedagoga?

Setkání nabídlo zajímavé pohledy z různých profesních perspektiv a otevřelo diskusi o tom, jak by se univerzity měly na éru umělé inteligence připravit. Vývoj se děje neuvěřitelnou rychlostí a my se nesmíme nechat ochromit strachem. Klíčem k úspěšné adaptaci je kritické a strategické myšlení, empatie a etika a neustálé zkoušení a experimentování s novými nástroji.