Klára Kalíšková z KEST v médiích na téma sociálních dávek
Od srpna vyplácí stát dávku mimořádné podpory 5 000 Kč na dítě pro domácnosti s ročním příjmem do milionu korun hrubého. Zachrání tato jednorázová pomoc chudé rodiny? Jaká je efektivita systému sociální podpory? O chudobě a sociálních dávkách mluvila v komentáři pro Hospodářské noviny PhDr. Klára Kalíšková, M.A., Ph.D. z Katedry ekonomické statistiky společně s Danielem Munichem a dalšími spoluautory. Podobnému tématu se věnovala i v rozhovoru pro Seznam Zprávy.
Podle nedávného šetření domácností Život k nezaplacení (PAQ Research a Český rozhlas) byly inflací nejvíce postiženy rodiny s nízkými příjmy. Domácnosti nejsou schopny kvůli rostoucím výdajům na energie a potraviny ušetřit. Má-li systém sociální péče podporovat společenskou solidaritu, musí mnohem více pomáhat rodinám, které se ocitly ve skutečné ekonomické a sociální nouzi.
Ministerstva zvažují odpovědi na otázku, jak domácnostem od dopadu inflace ulevit, jedná se ale spíše o jednorázové, plošné, a tedy nákladné způsoby pomoci. Domácnostem s ročním příjmem do 1 milionu korun hrubého poskytuje stát od srpna příspěvek 5 000 Kč na dítě. Někteří ekonomové tento zásah hodnotí jako neefektivní a zbytečně rozsáhlý. Pomoc bude poskytnuta těm, kterým existenční potíže nehrozí a na ty nejzranitelnější zbude méně. „Tohle je jednorázový příspěvek, který jim pomůže třeba se začátkem školního roku, ale rozhodně to nevyřeší jejich situaci dlouhodobě.” podotkla v rozhovoru pro Seznam Zprávy Klára Kalíšková.
Jednou z možností řešení jsou přídavky na děti, osvědčený nástroj, který je levnější a administrativně jednodušší. Za posledních deset let se ale počet přídavků snižoval, stejně jako jejich reálná hodnota. Přídavky na děti přitom cílí na chudé domácnosti s dětmi velmi dobře, a navíc rozlišují i věk dětí. Jak to s přídavky vypadalo v covidovém roce 2021? Stát vyplatil na přídavcích 2,6 miliardy korun, což je výrazně méně než 8–9 miliard korun, které pravděpodobně půjdou na jednorázový přídavek 5 000 Kč. Řešením by bylo zvýšení okruhu domácností s nárokem na přídavky. Navíc bychom měli hledat a odstranit příčiny nízkého využívání dávek, výše přídavku by se taky měla výrazněji a automaticky valorizovat. „My můžeme predikovat, kdo má nárok na jaké dávky a v těch vyloučených lokalitách by měla třeba polovina domácností nárok na příspěvek na bydlení a čerpá ho asi 12 procent. Podobný problém je v běžné populaci.” vysvětluje ekonomka.
Problémem může být to, že lidé netuší, že na příspěvek mají nárok. Žádost je navíc poměrně složitá. Nyní je sice možné žádat online, ale je třeba bankovní identita, datová schránka… Většina lidí s nízkými příjmy a ti, kteří žijí ve vyloučených lokalitách k internetu nemusí mít přístup a také tyto věci neznají. Formuláře jsou často tak složité, že má problém s vyplněním i vysokoškolák, natož někdo se základním vzděláním.
Stále je však třeba diskutovat o tom, jak tyto dávky dostat k lidem, kteří je skutečně potřebují. Jak zlepšit informovanost, zvýšit dostupnost a snížit složitost systému. Jak sdělit, že to není ostuda. Obtížné je i samotné nastavení skupiny, která by příspěvky měla dostávat. Neexistuje totiž systém, který by pokryl všechny potřebné a zároveň byl odolný proti zneužití. „V důsledku se zdá, že stát nepomáhá, jak by měl. Jedna věc je nastavení systému, druhá, zda se peníze dostanou k potřebným. Peníze, jako je 5 000 Kč na dítě, bychom mohli využít lépe.” vysvětlila Kalíšková.
Původní článek a rozhovor najdete na těchto odkazech:
Zdroj fotografie: Klára Kalíšková (https://home.cerge-ei.cz/kaliskova/)
